Gaming neboli hraní digitálních her je běžnou součástí života většiny dětí a dospívajících. Hraní může být zábavné, rozvíjet myšlení, kreativitu nebo jazykové dovednosti. Pro mnoho mladých je to způsob, jak si odpočinout, odreagovat se nebo být v kontaktu s kamarády. Více o hraní najdete v části Digitální rodičovství – Poznávání digitálního světa.
Hraní ale taky může přerůst v problém, zejména pokud se stane hlavní náplní dne, jedinou zábavou a koníčkem, jediným způsobem zvládání stresu, a pokud narušuje vztahy a fungování ve škole.
Dle nejnovějších dat hraje digitální hry minimálně několikrát do týdne téměř 90 % chlapců a polovina dívek ve věku 11-15 let. Chlapci tráví hraním v průměru 2 až 4 hodiny denně, a tak zejména pro ně je to téměř nejvýznamnější volnočasová aktivita v jejich životě. Do kategorie problematického hraní u nás spadá přibližně 15 % chlapců a 5 % dívek.
Jak rozpoznat problém s hraním počítačových her či závislost?
Varovné signály
Nejčastěji je možné zaznamenat změny v chování a emocích, například
- Časté změny nálad – podrážděnost, výbušnost (často při omezení přístupu k hraní) nebo naopak uzavřenost a apatie
- Ztráta zájmu o dříve oblíbené aktivity (sport, kroužky, kamarádi)
- Ztráta motivace ke škole, pokles výkonu, zhoršené známky
- Lhaní o čase stráveném na mobilu/počítači
- Zvláštní výdaje
A dále pak změny v režimu a denním fungování
- Ponocování a z toho pramenící únava
- Zanedbávání jídla, hygieny nebo jiných běžných potřeb
- Zanedbávání povinností
Mnohé z uvedených varovných signálů mohou mít i jiné příčiny a některé z nich jsou dokonce běžnými projevy dospívání. Pokud se však objevují ve větším počtu současně, měli bychom jim věnovat pozornost. U části dětí může být intenzivnější hraní jen přechodné období, u výjimečných případů může přerůst v závislostní chování.
Jak se pozná závislost?
Mezinárodní klasifikace nemocí ve své nejaktuálnější 11. verzi definuje tzv. poruchu hraní digitálních her jako stav, kdy dochází ke 1) Ztrátě kontroly nad hraním, 2) Upřednostňováním hraní před jinými aktivitami a zájmy a 3) Pokračování v hraní i přes negativní důsledky (které jednoznačně pramení z nadměrného hraní). Aby bylo možné mluvit o poruše, musí tyto potíže přetrvávat alespoň 12 měsíců a významně narušovat fungování v rodině, škole či sociálním životě. Hovořit o problémovém hraní, závislosti či poruše je možné i u mladistvých, ale v kontextu jejich celkového fungování. Je třeba pečlivě zvažovat, že děti a dospívající ještě nemají plně rozvinuté dovednosti sebeovládání – právě proto je důležitá podpora rodičů při nastavování a udržování zdravých hranic kolem hraní.
Kdo je nejvíce ohrožen?
Některé děti mohou být k problémovému hraní her náchylnější. Vyšší riziko se častěji vyskytuje u chlapců, dospívajících se zhoršenou sebekontrolou, roli mohou hrát také psychické a rodinné potíže.
Mezi časté osobnostní, psychické a sociální faktory související s problémovým hraním patří například:
- ADHD, poruchy pozornosti, impulzivita, nižší sebekontrola
- Úzkosti, deprese, nízké sebevědomí, emoční dysregulace
- Poruchy autistického spektra
- Problematické rodinné prostředí, nízká podpora rodičů, narušené vztahy v rodině
- Sociální izolace, šikana
Vliv může mít také
- Nuda, nedostatečně strukturovaný den, nedostatek zálib
- Tlak vrstevníků
Jaké jsou dopady nadměrného hraní?
Nadměrné hraní počítačových her může u dětí a dospívajících přinášet řadu negativních dopadů v různých oblastech života. Negativní dopady hraní se akumulují delší dobu a nemusí být zprvu vidět či se mohou zdát bagatelní. Psychicky se může projevovat zvýšenou podrážděností, výbuchy vzteku, pocity prázdnoty nebo zhoršenou schopností zvládat stres. Ve školní a sociální oblasti může vést k poklesu výkonnosti, poruchám soustředění, vynechávání školy, konfliktům v rodině a postupné izolaci od vrstevníků a kamarádů. Fyzické potíže zahrnují poruchy spánku, únavu, bolesti hlavy nebo problémy se zrakem, ale i celkové narušení denního režimu a základních potřeb. Finančně se problémy mohou projevit v utrácení za herní obsah bez kontroly, ztrátě vnímání hodnoty peněz a v některých případech i v přechodu ke skutečnému hazardu prostřednictvím herních prvků jako jsou loot boxy nebo skin gambling.
Doporučení pro prevenci
Děti, které zažívají podpůrnou atmosféru, otevřenou komunikaci a zájem rodičů, jsou méně ohroženy rozvojem problémového hraní. Významná je také rodičovská kontrola a dohled, tedy přiměřené sledování, co dítě dělá online, včetně nastavení pravidel pro hraní a celkového přiměřeného nastavení denního fungování. Prevence by neměla stát primárně na zákazech, ale především na porozumění, otevřeném dialogu, nastavení pravidel, podpoře zdravých návyků a různorodosti volnočasových aktivit.
Co můžu jako rodič dělat, aby hraní nepřerostlo v problém?
1. Zájem a otevřená komunikace
Udržujte s dítětem pravidelný kontakt, zajímejte se o jeho svět, včetně online prostředí, her a zážitků. Nesnažte se hned hry zakázat, ptejte a naslouchejte. Věnujte pozornost tomu, co vaše dítě hraje, co ho na hře baví a s kým hraje.
2. Stanovení jasných pravidel
Nastavte spolu s dítětem rozumné časové limity a pravidla pro hraní, a to ideálně předem, ne až v momentě, kdy vznikne problém. Důležité je být důsledný a zároveň přístupný úpravám podle věku a situace. Pomáhá také vymezit čas na jiné aktivity (škola, pohyb, spánek, rodina).
3. Vyvažování her jinými aktivitami
Mnoho dětí hraje proto, že se nudí a neví, co jiného dělat. Podporujte zájmy mimo obrazovku, jako sport, hudba nebo kreativní činnosti. Důležitý je také kontakt s vrstevníky v reálném světě. Pomozte dítěti objevit různé způsoby, jak se bavit i odpočinout.
4. Vhodné digitální prostředí
Zvažte používání rodičovských nástrojů, které umožňují sledovat čas strávený hraním, nastavit limity nebo blokovat nevhodný obsah. Mějte přehled o tom, jaké hry dítě hraje a zda neobsahují například prvky hazardu (loot boxy, sázení).
5. Pomáhat dítěti rozvíjet dovednosti
Zaměřte se na rozvíjení dovedností, které děti potřebují pro samostatné zvládání digitálního světa – najdete o nich více v článku Digitální rodičovství – Dovednosti pro digitální svět.
Důležitou obecnější dovedností je pak porozumění a zvládání vlastních emocí (pocitů jako je hněv, vztek, smutek, stud, nebo i nadšení a vzrušení).
Práce s emocemi jako klíč k prevenci
Dospívání je období silných emocí, výkyvů nálad a hledání vlastní identity. Mnoho mladých lidí neumí s těmito pocity dobře zacházet, a právě tehdy může online svět působit jako lákavý způsob úniku nebo odreagování.
Dítě, které rozumí svým emocím, má zdravé sebevědomí a umí zvládat neúspěch, nemá tak silnou potřebu unikat. Pamatujte však, že jde o dovednost, kterou se nenaučí přes noc.
Co můžete udělat pro posílení emoční odolnosti dítěte?
Buďte trpěliví, jděte na to pomalu a nenechte se odradit, pokud vám to ze začátku bude připadat trochu neobvyklé.
- Podpořte otevřené sdílení emocí: Vytvořte doma prostředí, kde je bezpečné mluvit o jakýchkoliv pocitech, včetně smutku, vzteku nebo strachu. Učte dítě, že emoce nejsou dobré nebo špatné – jsou to jen informace. Všechny emoce jsou v pořádku.
- Mluvte o vlastních pocitech: Buďte sami vzorem. Říkejte nahlas, jak se cítíte („Dnes jsem měl/a v práci velký stres, potřebuji si odpočinout.“). Ukazujete tím, že je normální mít emoce a mluvit o nich.
- Učte zdravé zvládání emocí: Aktivně s dítětem hledejte zdravé způsoby, jak ventilovat napětí (sport, kreativita, rozhovor).
- Učte je snášet nudu: Nuda je důležitou příležitostí pro rozvoj kreativity. Pokud dítě každou volnou chvíli automaticky vyplní mobilem, nikdy se nenaučí zabavit samo nebo jen tak přemýšlet. V těchto momentech ho zkuste místo telefonu povzbudit ke krátkému rozhovoru nebo k pozorování okolí.
Jak mohu pomoci, když mám pocit, že moje dítě hraje příliš?
Možné kroky zahrnují
- Rozhovor s dítětem
- Nastavení hranic
- Vyhledání odborné pomoci
Rozhovor s dítětem aneb Jak mluvit s dítětem o tom, že hraje příliš?
- Zachovejte klid Ukažte ochotu o tématu mluvit v klidu, zvolte pro rozhovor klidné a bezpečné prostředí.
- Zajímejte se, neobviňujte – Zajímejte se, co dítě na hraní tolik láká, proč je pro něj tak důležité. Hraje hlavně z nudy, ve stresu nebo když se cítí osaměle? Ukažte, že vám záleží na tom, co dítě prožívá, nejen na tom, co dělá.
- Vyjadřujte obavy místo zákazů – Nereagujte tvrdým zákazem. Vyjádřete, že máte strach, že pro dítě takový způsob může být škodlivý.
Čemu se raději vyhnout
- Nátlaku, vyčítání a moralizování
- Zákazům bez vysvětlení – Pouhé odpojení od internetu nebo zabavení telefonu bez rozhovoru může vést ke ztrátě důvěry, dítě může pokračovat v hraní tajně.
- Sledování bez vědomí dítěte – I tajné kontrolování účtů či sledování může narušit důvěru. Lepší je otevřená dohoda.
- Vlastní nadměrné užívání počítače nebo mobilu – Pokud máte pocit, že dítě samo tráví příliš času hraním, jděte příkladem a kontrolujte i svůj vlastní čas strávený na zařízení jako je počítač nebo mobil.
Nastavení hranic, pravidel, limitů
Stanovte jasná pravidla a limity
Nastavení jasných pravidel a hranic jsou důležitým krokem. Pokuste se vytvořit dohodu společně. Dohodněte se například na konkrétním čase u počítače nebo mobilu. Vysvětlete důvody pravidel, aby dítě chápalo, proč jsou důležitá. Mluvte o rizicích a důsledcích jejich porušení. Buďte důslední a jednotní při dodržování.
Daná doporučení jsou orientační, limity je vždy vhodné nastavit individuálně, přizpůsobit je věku a potřebám dítěte. Obecně ale platí, že není vhodné nechat dítě hrát těsně před spaním. Zkuste se také domluvit třeba na „offline dnech“. Pomozte dítěti najít jiné aktivity, které ho baví a naplňují. Více najdete v části Digitální rodičovství (Pravidla a hranice).
Jak zvládnout, když dítě intenzivně reaguje při zamezení přístupu k hraní?
Silná emoční reakce, jako je výbuch vzteku, pláč nebo agresivita při omezení hraní je častým jevem. Taková situace může být náročná, ale s klidným a důsledným přístupem ji můžete zvládnout.
1. Zachovejte klid a neeskalujte situaci
I když je to těžké, nenechte se strhnout emocemi. Nekřičte, nevyčítejte ani neironizujte. Dítěti ukazujete, že emoce lze zvládnout klidně. Snažte se držet klidný tón a pevné vystupování.
2. Nehádejte se v průběhu takové reakce
Ve chvíli, kdy dítě křičí nebo je v slzách, nemá smysl vysvětlovat nebo vyjednávat. Počkejte, až emoce odezní, až poté přejděte k vysvětlování a domluvě. Používejte spíše věty „Promluvíme si o tom, až se uklidníme“ namísto „Okamžitě se přestaň chovat jako malé dítě!“
3. Buďte důslední a držte se pravidel
Pokud bylo předem domluveno, že se hra ukončí v určitý čas nebo po určité činnosti, neustupujte jen kvůli silné reakci. Dítě si jinak může osvojit, že takovými reakcemi dosáhne svého. Můžete použít například větu „Rozumím, že se ti nechce přestat, ale domluvili jsme se, že budeš hrát jen hodinu.“ Na druhou stranu není vhodné bazírovat na každé minutě, to pak zase zbytečně situaci může eskalovat. Hraní je v tomto věku nejčastěji sociální aktivitou a zákaz může mít v danou chvíli dopad na vztahy s kamarády. Je tak vhodná mírná flexibilita, tedy reagovat např. “ Dobře, dohraj si tento souboj, dvě minuty, jak jsi říkal, ale pak konec”.
4. Pomozte dítěti porozumět a zvládnout emoce
Po odeznění bouřlivé reakce pomozte dítěti porozumět, co se stalo. Mluvte o tom, co cítilo, proč bylo těžké přestat hrát, a hledejte společně způsoby, jak to zvládnout příště lépe. Nabídněte jinou příjemnou aktivitu jako alternativu.
Pozor na nerealistická očekávání
Je pravděpodobné, že jeden rozhovor či první pokus o nastavení limitů potíže okamžitě nevyřeší. Pokud dítěti třeba na 2 týdny zamezíte přístup k mobilu či počítači, dítě potřebu hrát neztratí. Mluvte s dítětem pravidelně, limity a pravidla, která budou pro všechny přijatelná, se mohou vytvářet postupně a společně dolaďovat.
Kdy a kde hledat pomoc
Pokud rozhovory a pravidla dlouhodobě nikam nevedou, může být důležité poradit se s odborníkem. Navštivte část Máte problém? kde najdete jednak interaktivní kalkulačku k orientačnímu zhodnocení míry problému a také popis systému péče s dalšími odkazy.