Celý text k poslechu:
Vybavte děti pro samostatné zvládání digitálního světa – vylaďte GPSku
Dosud jsme se soustředili zejména na rodiče a na to, co potřebují, aby byli pro své děti dobrými průvodci v digitálním světě. Přijde ale čas, kdy děti vyrazí na túru digitální krajinou samy. Chceme, aby na takovou cestu byly patřičně vybavené. Toto vybavení si můžeme představit jako určitý vnitřní kompas, který bude děti bezpečně navigovat digitálním světem.
Jedná se o tři dovednosti:
- Gramotnost: znalost digitálního světa, dovednost vyznat se v digitální nabídce
- Pozornost k prožitkům a potřebám: dovednost všímat si, jak digitální média používám a jak na mě působí, rozvíjení vkusu
- Sebeřízení: dovednost řídit své digitální aktivity podle svých cílů a potřeb
Říkáme jim GPSka, podle počátečních písmen dovedností, ale také proto, že tyto dovednosti dětem pomáhají v digitálním světě nezabloudit.
Kdy je čas na GPSku?
Děti je užitečné GPSkou vybavit brzy poté, co se začnou o používání obrazovek zajímat. A to i přesto, že zprvu po digitální krajině chodí s rodiči a zdálo by se, že žádný vlastní kompas nepotřebují. Jenže zima – tedy ochlazení vztahů mezi dětmi a rodiči během dospívání – se blíží.
V tomto období stoupá vliv vrstevníků, influencerů a různých idolů a dospívající si od rodičů příliš nenechávají do ničeho mluvit. Zároveň chtějí objevovat nové věci a experimentovat – a to platí i pro oblast digitálních médií. Proto se vyplácí společně sestavit a vyladit vnitřní GPSku během poklidného léta předškolního a školního věku, kdy se děti s technologiemi seznamují a rodičovský vliv je značný. Děti tak mají čas si GPSku zažít a zkalibrovat tak, aby byla funkční i v proměnlivém počasí dospívání.
Jak poznám, jestli moje dítě už GPSku má?
Je dost pravděpodobné, že jste na GPS dovednostech už s dítětem pracovali a ani o tom nevíte.
Když naopak GPSka chybí, poznáte to tak, že prožíváte v oblasti používání digitálních médií těžkosti.
Často rodiče pociťují například to, že
- dítě toho o používání digitálních médií moc neví, neumí je ovládat a nezná možná pozitiva či rizika (trhlina v dovednosti Gramotnost),
- dítě používá média velmi pasivně, příliš si nevybírá obsah a bezcílně ho konzumuje (trhlina v dovednosti Pozornost k vlastním prožitkům a potřebám),
- dítě musí mít striktní dohled, protože nedovede dodržovat pravidla (trhlina v dovednosti Sebeřízení).
Dále se blížeji seznámíte s tím, co přesně GPS dovednosti jsou a jak se dají u dětí pěstovat. Důležité je přitom nezapomenout, že vaše dítě je jedinečné a nejlépe ho znáte vy sami – včetně jeho slabin a silných stránek. Něco vám proto půjde snadněji a něco hůře. To je v pořádku.
Zároveň si stále připomínejte, že dovednosti pro digitální svět jsou jen jednou z oblastí, ve které své dítě rozvíjíte, vedete a podporujete. Nenechte se vystrašit a znervóznit sebejistými tvrzeními o ohromných dopadech digitálních technologií na děti. Pokud základní vztah s dítětem funguje, vaše výchova a podpora má nesporně větší dopad na vaše dítě než ony!
Gramotnost: Dovednost vyznat se v digitálním světě
Gramotnost v digitálním světě znamená, že dítě se vyzná v základních druzích digitálních obsahů, v jejich přínosech a rizicích a ví, jak je bezpečně a zdravě používat. Zná základní pravidla online komunikace – např. co je a co není dobré v digitálním světě sdílet. Pokud hraje hry, vyzná se v různých žánrech a platebních modelech. Ví, co jsou sociální sítě a že existují algoritmy, které je řídí. Rozumí tomu, co se v online světě může odehrávat a má povědomí o tom, jak reagovat v různých situacích.
Dovednost vyznat se v digitálním světě vzniká postupně. Na začátku dítě obvykle sleduje, jak digitální technologie a média používají rodiče. Je skvělé, když rodiče dítěti ve vhodných chvilkách vysvětlují, k čemu je počítač a telefon, jaké aplikace tam mají a k čemu jsou dobré.
Pokud se rodiče necítí technicky zdatní, nevadí to. Dobrý začátek je bavit se s dítětem i o úplných základech. Nemusí jít o nějakou „domácí školu“, příliš řízené zasvěcování může působit násilně. Může jít o zábavný rodinný program i spontánní moment.
Jak konkrétně můžete digitální gramotnost dítěte podpořit? Pokud společně hledáte cestu na kroužek, ukažte dítěti v telefonu mapy, jak v nich vyhledávat nebo jak najít nejlepší spoj. Pokud chce dítě něco koupit, nechte jej na internetu najít nejlepší nabídku, pomozte mu se zorientovat a upozorňujte na možné nástrahy. Nebojte se zapojit i jiné členy rodiny, přátele. Jste nejbližším modelem pro dítě a chcete mu předat, že rozhodně nejste jediným vzorem.
Digitální gramotnost si dítě bude do určité míry osvojovat také ve škole. Zaměření je ale přece jen trochu jiné. Nelze proto čekat, že by se vám ze školy vrátilo dítě vybavené znalostmi o žánrech digitálních her nebo o Instagramových influencerech.
Poznávat digitální svět a jeho zákoutí ale může být vaše společná zábava. A můžete začít třeba právě tady – projděte si články o hrách, sociálních sítích a streamovaném videu.
Pozornost k vlastním prožitkům a potřebám v digitálním světě
Tuto dovednost můžeme chápat jako umění rozpoznat, v jakém digitálním prostředí se cítím příjemně a pohodlně a co mi naopak nesedí, případně nesvědčí. Je to rozvinutý vkus a schopnost vybírat si z obrovské mediální nabídky to, co je právě pro mě smysluplné. A také umění všímat si, jak mě digitální svět ovlivňuje. S rozvinutou všímavostí rozpoznáme, když začneme být z digitálních médií unavení. Dokážeme si uvědomit, co se nám na určité hře nebo videu líbí a co naopak nelíbí. Vnímáme, že různí lidé mohou tíhnout k různým žánrům a obsahům a dokážeme s nimi o tom mluvit. Rozvinutá pozornost k vlastním prožitkům a potřebám také chrání proti bezduchému podléhání trendům a manipulativnímu designu některých obsahů a platforem.
Pozornost k vlastním prožitkům a potřebám můžeme u dítěte podpořit především skrze komunikaci a zájem. Tím, že si s dítětem povídáme o digitálních zážitcích, vedeme ho k tomu, aby si je lépe uvědomovalo a umělo je pojmenovat. Ptejte se, jak se cítilo, když sledovalo něco smutného nebo legračního. Co prožívá, když se mu daří nebo nedaří v oblíbené hře. Povídejte si o tom, jestli pozná, že je z digitálních médií unavené. Všímejte si společně toho, v čem je jiné sledovat pohádku nebo si třeba číst knížku. Mluvte o tom, v čem je jiné malovat na tabletu a na papíře.
Mnoho dětí se snaží rodiče do svého digitálního světa vtáhnout – ukázat jim, jakou hru hrají, jaká zábavná videa nebo seriály objevily. Je to ideální příležitost a pozvánka k tomu digitální svět dítěte nejen poznat, ale také dítě směrovat. Pomáhejte mu nacházet kvalitní a smysluplný digitální obsah a činnosti. Důležitým vybavením na straně rodiče je upřímný a respektující zájem. Děti, které vidí, že rodiče digitální média považují za ztrátu času nebo něco ohrožujícího, nebudou mít chuť své digitální zážitky s nimi sdílet.
Dovednost řídit sám sebe v digitálním světě
Vybrat a naplánovat vlastní smysluplnou cestu digitálním světem umožňují předchozí dvě dovednosti – Gramotnost a Pozornost k prožitkům a potřebám. Sebeřízení zajistí, že se budeme zvolené cesty držet, nesejdeme z ní a nebudeme bezcílně bloudit okolím. Ve světě digitálních médií to znamená zejména umění odolávat chytrému (a někdy manipulativnímu) designu digitálních obsahů a aplikací.
Někteří digitální tvůrci se snaží, abychom se do jejich obsahu naplno ponořili a setrvávali v něm co nejdéle. V některých ohledech je i pro uživatele výhodné, že digitální svět dokáže snadno zaujmout. Zažíváme tak příběhy, které by v reálném světě nebyly možné, relaxujeme, dokážeme se vytrhnout z každodenních starostí a rutin. Právě proto potřebujeme sebeřízení – abychom si dokázali konkrétní digitální obsah užít, ale také se od něj odpoutat, když je to potřeba.
Dovednost sebeřízení se nedá od dětí očekávat samozřejmě. Je totiž vázaná na zralost některých psychických funkcí a procesů, které se vyvíjejí postupně a plně dozrávají až v dospělosti. Zároveň je velmi důležité sebeřízení trénovat a tím ho posilovat.
Jak můžeme sebeřízení dítěte trénovat? Prvním krokem je určit jasná pravidla ohledně používání digitálních médií. Když je dítě malé, rodiče s dodržováním pravidel hodně pomáhají – např. upozorňují dítě, kdy je čas odložit mobil nebo ukončit hru. A dohlížejí, že se tak opravdu stane. Postupem času ale rodiče předávají zodpovědnost za dodržování pravidel dítěti. Právě tím, jak se dítě snaží dodržet pravidla, trénuje sebeřízení. Je užitečné zamyslet se nad tím, co může dítěti nahradit zmenšující se dopomoc a dohled rodiče. Může si třeba nastavit budík a až zazvoní, tak odloží mobil nebo přestane hrát. Nebo si po každém zhlédnutí krátkého videa udělá někam na papír čárku a při třech čárkách zavře YouTube. Vymýšlení takových strategií může být i zábava.