Celý text k poslechu:
Kde se vzaly časové limity a mají pořád smysl?
Hledání “bezpečného množství” času před obrazovkou má dlouhou tradici. Významné asociace dětských lékařů (např. Americká Asociace Pediatrů, AAP) začaly doporučovat limitování času před obrazovkou už před více než 20 lety a to zejména na základě důkazů o vztahu mezi sledováním televize a dětskou obezitou. Nejběžněji doporučované bylo omezovat čas před obrazovkou na maximálně 2 hodiny denně pro děti školního věku (v případě dětí do 5 let pak na maximálně 1 hodinu denně). Z nových výzkumů víme, že příchodem nových digitálních zařízení – hlavně chytrých telefonů – se zvětšuje i množství času, které děti souhrnně tráví s médii. Např. u českých dětí mladšího školního věku to podle nedávného výzkumu bylo v průměru asi 3,5 hodiny denně (s širokou normou 1,5–6 hodin).
Hlavní důvod pro zavedení časových limitů byl ten, že při nadměrném sledování bere televize dítěti čas na jiné – a z hlediska vývoje důležitější – činnosti jako je volná hra, komunikace s blízkými, poznávání fyzického světa, pohyb a nebo dokonce spánek. Výzkumy také ukázaly, že pro malé děti je velmi těžké televizi přestat sledovat, protože výrazné audiovizuální podněty (video) snadno připoutají a udržují jejich pozornost – a ta se pak nemá důvod přepnout jinam a sledování ukončit.
Z tohoto hlediska je nějaké limitování času s digitálními médii stále platné a důležité, přestože zmíněná pediatrická asociace (AAP) ve svém nejnovějším dokumentu z roku 2024 (5C of Screen Media Use) už upustila od stanovení konkrétního čísla.
Jak na to i bez konkrétního čísla?
Obecně se rodičům doporučuje zamyslet se nad tím, co všechno dítě potřebuje za den stihnout – snídaní počínaje a včasným spánkem konče – a podle toho vymezit digitálním médiím jen určitý čas. Smyslem ale není stanovit si určitý počet minut a tento limit mechanicky uplatňovat. To pak může vést k paradoxním situacím, kdy by dítě kvůli časovým limitům nemohlo shlédnout pěknou pohádku na 75 minut, ale mohlo by např. sledovat 100 krátkých TikTokových videí, protože na to mu vymezených 60 minut bohatě stačí. V prvním případě je sice čas s obrazovkou delší, ale velmi pravděpodobně kvalitněji strávený a rozhodně méně zahlcující a vyčerpávající.
Situaci ohledně časových limitů rodičům dost komplikuje fakt, že dnešní děti disponují chytrými mobily, které mají s sebou neustále. Mohou proto hrát hry nebo sledovat videa téměř kdykoliv a kdekoliv – při čekání na zastávce, cestou ze školy, u kamaráda na návštěvě, při večeři nebo v kině. Děti navíc mobily používají i na jiné věci než na sledování digitálních médií – volají a textují si s kamarády, hledají si, kdy jim jede autobus apod. Čas strávený s médii na mobilech se proto kontroluje hůře než to, zda dítě sedí či nesedí doma u televize. Dá se ale domluvit s dětmi na tom, že konkrétní digitální činnosti (např. sledování YouTube videí nebo hraní digitálních her) budou mít jen určitá vyhrazená (a omezená) časová okna.
Časového omezení se dá také docílit tím, že si s dětmi určíte místa, činnosti a situace, při kterých se digitální média nepoužívají – např. v kuchyni při společném jídle, ráno před snídaní, během spánku, na procházce, při učení a přípravě do školy. Tím budou digitální média omezena celkem přirozeně, aniž by bylo třeba hlídat přesné minuty. Koneckonců více než právě o počet minut jde opravdu o to, aby používání digitálních médií nezasahovalo do důležitých činností ani nevytlačovalo další zájmy dítěte. Dítě by také mělo mít příležitost se nudit – a tím hledat nové zájmy.
Technologie v roli pomocníka
Technologický rozvoj má i výhody! Je dobré vědět, že pro hlídání časových limitů se dají využít technická řešení. Nejsou sice samospasitelná a mají řadu nevýhod, ale někdy mohou pomoci.
Rodičovská kontrola
Na mobilu se skrze rodičovskou kontrolu dají nastavit časové limity – celkově i pro jednotlivé aplikace. Jak efektivně používat rodičovskou kontrolu najdete v Hranice v praxi: rodičovská kontrola.
Aplikace pro digitální sebekontrolu
S většími dětmi můžete vyzkoušet chytré aplikace, co pomáhají držet digitální a nedigitální činnosti v rovnováze – více o nich najdete v Hranice v praxi: Chytré aplikace pro digitální rovnováhu.
Nevýhody technického řešení hranic
A v čem spočívá hlavní nevýhoda technických řešení? Mohou děti svádět k pohodlnosti – nemusí si čas “hlídat”, protože aplikace ho pohlídá za ně. To může zpomalovat vytváření funkčních strategií (např. pamatovat na to, že si mám nastavit budík nebo při hraní pokukovat po čase). Rozvoj sebeřízení dítěte v digitálním světě tak bude pomalejší.
Podobně i rodič může podlehnout dojmu, že nastavením rodičovské kontroly má již hotovo. Není to tak. Stále zůstává úkolem rodiče učit dítě hledat digitální rovnováhu a navigovat se v digitálním světě.