02 | Digitální rodičovství od kojení po dospívání

Dozvíte se, jak se úkoly a intenzita digitálního rodičovství proměňují spolu s tím, jak dítě roste a vyvíjí se.

Obsah

Rychlý souhrn

Nejmenší děti ještě digitální média nevyžadují a ani z nich příliš nemají. Naopak jejich rodiče si někdy sledováním obrazovky chtějí zpříjemnit uspávání nebo krmení dítěte. Je to pochopitelné. Když ale například při krmení dítěte sledujeme video, můžeme být méně pozorní k jeho pokusům o komunikaci s námi – a to je škoda. Opatrnost je třeba i vůči digitálnímu dudlíku – používání obrazovek k uklidnění dítěte. Je sice snadné dítě takto ropzptýlit, ale bráníme mu tím, aby si své pocity uvědomovalo a učilo se je zvládat.

U školních dětí je hlavní výzvou připravit je na první chytrý telefon. Dítě by mělo chápat, že používání digitálních médií není bezbřehé a řídí se pravidly. Zároveň potřebuje zvýšenou podporu a vedení rodiče při poznávání digitálního světa.

U dospívajících vrcholí touha po samostatném objevování digitálního světa. Může to znamenat zvyšující se čas u obrazovek. Může se také stát, že pravidla a dohody, které donedávna fungovaly, najednou váznou. To vše je pro rodiče velmi znejišťující. Je ale důležité zachovat klid a zůstat otevření do té míry, aby dítě věřilo, že se může s čímkoliv svěřit.

Celý text k poslechu:

Kojenci, batolata, předškoláci

Hranice a pravidla je dobré aktivně hledat a nastavovat už u nejmenších dětí. Do dvou let jim digitální média mnoho užitku nepřinesou a mohou je navíc připravovat o jiné důležitější zážitky, např. hraní si s vámi nebo objevování a zkoumání fyzického světa. Proto se doporučuje s digitálními médii šetřit a dětem je příliš neukazovat.

Při péči o nejmenší děti navíc často máme coby rodiče pokušení udělat si mnohdy ubíjející rutinu (např. krmení nebo uspávání dětí) zábavnější třeba sledováním videí, prohlížením sociálních sítí nebo hraním jednoduchých her. Je to pochopitelné. Pokud ale rodič sleduje mobil, když dítě krmí nebo uspává, nevěnuje dítěti potřebnou pozornost. To může poškodit rodící se emoční pouto mezi nimi. Navíc tím rodič dítěti nezáměrně sděluje, že používat mobil během různých činností je normální. A pozdější vyjednávání o zdravých hranicích bude o to náročnější.

Podobně obezřetně je dobré přistupovat k používání digitálních médií pro zabavení nebo uklidnění dítěte – tzv. digitální dudlík. Pro žádného rodiče není snadné vidět, že je jeho dítě smutné, vzteklé, že ho něco bolí, zkrátka, že je v nepohodě. Můžeme být v pokušení dítě od jeho nepříjemných prožitků rozptýlit. Digitální média jsou v tomto nepřekonatelná. Video nebo jednoduchá digitální hra jsou velmi výrazné podněty, které dokáží snadno a okamžitě odvést pozornost dítěte od něj samého a jeho momentálního strádání. Má to ale i temnou stránku. Zároveň tím totiž bráníme dítěti, aby se naučilo své nepříjemné emoční prožitky a tělesné stavy zvládat vlastními silami. To v konečném důsledku může vést k jeho nižší psychické odolnosti a náchylnosti hledat únik a rozptýlení v případě jakékoliv nepohody nebo zátěžové situace. Stejně tak není dobré sahat po digitálním dudlíku pokaždé, když dítě potřebujete zabavit. Umět se bavit a zvládat nudu je také něco, co dítě potřebuje trénovat.

Školáci a první chytrý telefon

První zlomové období volající po zvýšené aktivitě rodiče nastává, když je dětem okolo 7–9 let a obvykle dostávají svůj první chytrý telefon. Ten je významným skokem do digitální samostatnosti, na který dítě potřebuje být zralé a připravené, a kterým od rodiče potřebuje aktivně provést. Ve chvíli, kdy dítě telefon dostane, je velkou výhodou, když pravidla pro používání médií jsou už nastavena a trochu i zažita. Dítě tak chápe, že používání digitálních médií není bezbřehé a učí se je vědomě ovládat.

V prvních měsících s novým telefonem může být užitečný zvýšený dohled rodiče, pomoc s výběrem kvalitního obsahu (aplikací) a nácvik bezpečné online komunikace (ideálně nejdříve v uzavřeném a bezpečném prostoru rodiny).

Mladší školní věk je taky skvělé období k přirozenému projevování rodičovského zájmu o dětský digitální svět a zážitky a zároveň k nenápadnému kultivování vkusu dítěte. Ke konci období (kolem 10 let) zvládne už i některé složitější hry a pořady a zároveň k vám pořád má blízko. Pusťte si spolu vaši oblíbenou komedii, nadchněte ho pro vaši oblíbenou hru. Nechte dítě, ať si zkusí obsahy vyhledávat samo. Oceňte, když najde něco hezkého, ale nebojte se říct jasné “ne” tomu, co se vám opravdu nelíbí.

Když se z dítěte stává dospívající

Druhé kritické období (z pohledu rodiče) pak přichází s příchodem dospívání (okolo 12-13 let), kdy vliv rodičů obecně slábne a touha dítěte po samostatnosti a experimentování vrcholí. Na to je dobré se připravit – a ideálně se snažit, aby dítě tou dobou už umělo (třeba s dopomocí) hranice nastavit a hlídat samo. Pro mnoho rodičů je toto období vůbec nejnáročnější – dítě se jim mění před očima, domluva s ním je najednou těžší než dřív, a zároveň se dějí podstatná rozhodnutí a milníky – např. výběr a přijímací řízení na střední školy. Dokonce i dobře nastavená pravidla najednou mohou přestávat fungovat. Dobrá zpráva je, že ve většině případů se situace po čase opět zklidní.

Je v pořádku se v této době soustředit z digitálního rodičovství jen na to nejnutnější. Pokuste se, aby hranice dospívajícím zajistily klidný spánek a čas, kdy se mohou nerušeně soustředit na studium a jiné náročné činnosti. Pomozte si technickými prostředky – třeba specializovanými aplikacemi – více o nich najdete v Hranice v praxi: Chytré aplikace pro digitální sebekontrolu. Pokuste se zůstat otevření a dávat dítěti najevo váš zájem o něj. Důležité je, aby váš dospívající cítil, že se vám může svěřit, dostane-li se do těžkostí, ať už v digitálním nebo fyzickém světě.

Někdy se může stát, že i přes všechna pravidla a zájem začne dítěti digitální svět přerůstat přes hlavu. Bývá to sice dočasné, ale může vás to znepokojit. Pamatujte, že na to nejste sami. Podívejte se na stránku “Máte problém?”pro další informace a nasměrování.