05 | Online agrese

V posledních dvou desetiletích přinesl rychlý rozvoj digitálních technologií nové příležitosti i nové hrozby. Děti a dospívající vyrůstají v prostředí, kde jsou online interakce nedílnou součástí jejich každodenního života. Komunikace s vrstevníky, navazování vztahů, vyjadřování emocí i konfliktů se dnes běžně odehrává v digitálním prostoru – prostřednictvím sociálních sítí, chatovacích aplikací nebo herních platforem.

Spolu s tím ale roste i výskyt online agresivního chování, které může mít vážné důsledky pro psychické zdraví, vývoj a sociální fungování dětí a dospívajících. Výzkumy ukazují, že až každý třetí dospívající se někdy stal obětí online agrese, ať už jednorázově nebo opakovaně. 

Zásadní výzvou pro rodiče, pedagogy i odborníky je, že mnoho případů zůstává skrytých. Oběti se často stydí, bojí se odvety nebo mají pocit, že jim dospělí neporozumí. Online agrese je přitom spojována se zvýšeným výskytem úzkostí, depresí, poruch spánku, školní fobie a v závažných případech i sebevražednými myšlenkami a pokusy.

Co je online agrese? Formy a charakteristiky

Online agrese označuje různé formy úmyslného a škodlivého chování, které probíhá prostřednictvím digitálních technologií – například přes sociální sítě, chatovací aplikace, online hry nebo e-maily. Základem je záměr někoho ponížit, zahanbit, vystrašit nebo mu jinak ublížit v online prostoru.

Nejčastější formy online agrese:

• Kyberšikana (cyberbullying) – opakované, záměrně ubližující chování, které může zahrnovat posílání urážlivých zpráv, šíření pomluv, vylučování ze skupin nebo sdílení ponižujících fotografií či videí. Typická je nerovnováha moci mezi agresorem a obětí a opakovanost. Kyberšikana souvisí se školní šikanou – aby agresoři (žáci/studující) nebyli postižitelní ve školním prostředí, využívají (mimoškolní) online platformy, kde záměrně šikanují vybranou oběť.
• Trolling – záměrné vyvolávání konfliktu nebo rozrušení u ostatních uživatelů internetu pomocí provokací, urážek nebo absurdních příspěvků. Může být motivováno snahou o pobavení, ale i cílenou škodolibostí.
• Nenávistné projevy (hate speech) – vyjadřování nenávisti nebo výhrůžek vůči osobám či skupinám na základě rasy, náboženství, sexuální orientace, genderu nebo jiných identit. 
• Kyberstalking – opakované sledování, pronásledování a obtěžování jedince v online prostředí (např. nevyžádané zprávy, sledování aktivity, zveřejňování osobních údajů).
• Doxing – zveřejnění citlivých informací o oběti (např. adresa, telefon, škola, fotografie) bez jejího souhlasu, často za účelem vyvolání studu nebo ohrožení. 
• Sexuálně motivovaná agrese – včetně nevyžádaných intimních zpráv nebo obrázků, nátlaku na sdílení nahoty (tzv. sextortion), či zveřejnění intimních materiálů bez souhlasu (revenge porn).

Co dělá online agresi specifickou?

Agrese v online prostředí se od té tváří v tvář liší několika důležitými znaky, které zvyšují její dopad:

• Anonymita útočníků – útočníci často vystupují pod falešnými profily, což snižuje jejich zábrany a ztěžuje jejich identifikaci.
• Veřejnost a šířka zásahu – příspěvky může vidět široké publikum, rychle se šíří a stávají se virálními. To zvyšuje pocity studu a bezmoci obětí.
• Trvalost digitální stopy – narozdíl od slovního útoku ve škole, online obsah často zůstává dostupný dlouho a je těžké ho zcela odstranit.
• Asynchronnost – útoky mohou přicházet kdykoli, oběť není chráněna ani ve svém pokoji, což narušuje pocit bezpečí.
• Nepřítomnost reakce druhého – útočník nevidí přímou reakci oběti (např. pláč, strach), což může vést k nižšímu uvědomění následků a nižší empatii.

Kdo je nejvíce ohrožen?

Dospívání je období mimořádně citlivé na zpětnou vazbu od vrstevníků, potřebu zapojení do kolektivu a hledání vlastní identity. Online agrese proto může být pro dospívající velmi zraňující. Často ji vnímají jako hluboce osobní ohrožení, a to i tehdy, když je z pohledu útočníka prezentována „jen“ jako ironie nebo vtip. Zároveň mají tendenci zpochybňovat vlastní zkušenost a závažnost útoků – říkají si například, že „přehánějí“ nebo že „to nebylo tak hrozné“ – a proto si o pomoc neřeknou. Když přemýšlejí o řešení, mnohdy nevidí jednoduché cesty a obávají se, že by se situace mohla ještě zhoršit, že by mohli ztratit přístup k internetu, nebo že by je dospělí nedokázali pochopit.

Rizikové skupiny a faktory:

• Dívky – častěji cílem vztahové šikany (pomluvy, ponižování, sdílení intimních materiálů).
• Dospívající s odlišnou sexuální orientací nebo genderovou identitou;
• se zdravotním nebo sociálním znevýhodněním – např. nadváha, odlišný vzhled, horší školní výsledky, minoritní skupiny – často označovány jako „jiné“ a snadno terčem útoků;
• sociálně izolovaní– nemají oporu v kolektivu nebo rodině, agresi snášejí v tichosti.
• Riziko zvyšuje absence blízkých přátel a slabé rodinné vztahy.
• Dospívající s rizikovým používáním elektroniky – např. dlouhé hodiny online, bez dohledu, zapojení do rizikových online komunit
• Dospívající, kteří zažívají offline šikanu – šikana ve škole často pokračuje i online.

Kdo jsou agresoři?

• Pachatelé online agrese nebývají vždy „zlí agresoři“ – často jde o děti, které si neuvědomují dopady svého chování, reagují impulzivně nebo kopírují, co vidí.
• Chlapci bývají častěji agresoři v pozdější adolescenci.
• Dívky bývají častěji agresoři v rané a střední adolescenci.
• Dospívající s rizikovým používáním elektroniky.
• Dospívající s poruchou chování.
• Často se ukazuje překryv rolí: stejné dítě může být v různých situacích obětí, pachatelem i svědkem.

Jak poznat online agresi? 

Online agresi nemusí dítě nebo dospívající vždy otevřeně přiznat. Často se snaží situaci skrývat, minimalizovat její závažnost nebo se za ni stydí. Proto je důležité všímat si jemných změn v chování, náladě, rutině či fyzických projevech napětí, které mohou být varovnými signály, že se dítě stalo obětí či pachatelem online útoků. Následující seznam ukazuje nejčastější projevy, které rodiče mohou sledovat, aniž by museli dítěti přímo narušovat jeho soukromí.

Varovné signály u dítěte (oběti): 

• Změna nálady a chování, například
  • náhlá uzavřenost, podrážděnost, úzkost nebo plačtivost,
  • odmítání mluvit o tom, co se děje online,
  • výbuchy hněvu po použití telefonu nebo počítače.
• Změny v užívání digitálních zařízení, například
  • odmítání jít online nebo naopak posedlost kontrolou sítě,
  • smazání profilů, změna hesel, přerušení kontaktů s přáteli.
• Tělesné a psychosomatické příznaky, například
  • bolesti hlavy, břicha, problémy se spánkem,
  • zhoršení školní docházky a výkonu,
  • vyhýbání se škole nebo kolektivu.
• Ztráta sebedůvěry, například
  • výroky typu „jsem trapný/á“, „všichni mě nenávidí“, „nejsem dost dobrý/á“.
• Sebepoškozující chování nebo zmínky o beznaději, například
  • kresby, poznámky nebo výroky o smrti, bolesti, sebezničení.

Možné projevy u dítěte, které se chová agresivně online:

• zvýšená podrážděnost, cynismus, „černý humor“ zaměřený proti druhým,
• popírání odpovědnosti („to byla sranda“, „nemyslel jsem to vážně“),
• výrazná polarizace vztahů – střídání obdivu a zesměšňování vrstevníků,
• užívání anonymních účtů nebo skrývání online aktivity,
• časté konflikty s vrstevníky i v offline prostředí.

Rizikové situace, kdy být zvlášť vnímaví:

• změna školy, rozchod, ztráta přátel nebo jiná náročná životní událost,
• nové online prostředí – přechod na střední školu, vstup do sociálních sítí,
• podezřelé zprávy nebo komentáře, 
• výrazná změna rutiny – např. dítě tráví celé noci online, ale nechce o tom mluvit.

Pokud zaznamenáte signály, že by mohlo k online agresi docházet, postupujte citlivě.

Vyhněte se přímým konfrontacím („Kdo ti, co napsal?“), místo toho:

• „Všimla jsem si, že jsi v poslední době víc zamlklý/á, je něco, co tě trápí?“
• „Někdy se na sítích dějí věci, které nejsou fér. Stalo se ti něco, co tě rozhodilo?“
• „Víš, že kdykoli budeš chtít, můžeš za mnou přijít – nebudu tě soudit, chci jen pomoct.“

Dopady online agrese

Psychické – stres, úzkosti, depresivní symptomy, ztráta sebevědomí, pocity hanby, vyšší riziko sebepoškozování, sebevražedných myšlenek či pokusů

Sociální – izolace od vrstevníků, zhoršení vztahů s kamarády a rodinou, nižší míra důvěry vůči dospělým, ztráta pocitů bezpečí ve škole

Akademické – pokles školního výkonu, zhoršení školní docházky, ztráta motivace.

Fyzické – psychosomatické symptomy (bolesti hlavy, břicha, zvracení), nespavost, únava.

Behaviorální – užívání alkoholu, drog či jiných návykových látek, rizikové online chování, útěky z domova.

Doporučení pro prevenci

Online agrese není nijak výjimečná a zcela odstranit riziko, že se s ní vaše dítě setká, dost dobře nelze. Níže nabízíme několik bodů, které mohou riziko snížit a hlavně pomoci zajistit, že dítě nepříjemnou situaci zvládne co nejlépe. 

Zajímat se o online svět dítěte
– nejen „kontrolovat“, ale i sdílet, ptát se, co dítě sleduje, co ho baví, co ho zneklidnilo.

– společné využívání online světa smysluplně – edukativní hry, tvořivé projekty, online zájmové skupiny.

Nastavit důvěru a hranice zároveň
– „Jsem tady, když se něco stane. I když tě něco rozhodí, nebudu tě kárat, ale mluvit s tebou.“

– společné stanovování pravidel digitálního používání (čas, obsah, bezpečnost).

Mluvit o rizicích bez strašení
– například: „Někdy lidi posílají věci, které mohou druhého zranit. Pokud by se ti něco takového stalo nebo tě to zneklidnilo, řekni mi to. Jsem tu pro tebe. Vím, že to může vypadat bezvýchodně, ale spolu to zvládneme — nahlásíme to, upravíme soukromí nebo najdeme někoho, kdo ti poradí. Nemusíš to řešit sám/sama.“

– učit dospívající rozpoznávat manipulativní obsah, fake news a kybernetické pasti (např. phishing, podvody, sdílení intimního materiálu).

– diskutovat o vhodném způsobu sdílení fotografií, videí a osobních informací.

– vysvětlovat koncept digitální stopy – že vše, co se objeví online, může být trvalé.)

Posilovat sociální a emoční dovednosti
– pomáhat dítěti pojmenovávat pocity a zvládat frustraci zdravými způsoby (např. pomocí „časového odstupu“, hlubokého dechu, rozhovoru).

– nezesměšňovat ostatní, nereagovat impulzivně, všímat si, co může druhým ublížit.

– rodiče sami ukazují, jak řešit konflikty a agresi online – např. respektující komunikací, neeskalovat hádky přes zprávy.

– sdílet zkušenosti a chyby vlastního online chování, aby dítě mělo vzor

– zapojení do offline aktivit, které posilují sociální vazby

– podporování zdravých vrstevnických vztahů

Znát a využívat technologické nástroje

– rodičovská kontrola umožňuje filtrování obsahu i monitorování aplikací a aktivit bez narušení důvěry

– bezpečnostní funkce sociálních sítí umožňují blokování, hlášení obtěžování – je dobré se s nimi preventivně seznámit

Spolupráce se školou

– informovat učitele nebo školního psychologa při podezření na online agresi.

– zapojit se do školních programů prevence a edukace o online bezpečí.

Co mohu udělat já, když už problém existuje?

V prvním kroku je důležité dítěti, které je obětí online agrese, zajistit pocit bezpečí, což znamená především odstranit přímý zdroj ohrožení – zablokování útočníka, úprava nastavení profilu, podpora dítěte při kontaktu s platformou. A ideálně i zajistit, že dítě není stigmatizováno („to je ta, co byla šikanovaná“). Zároveň je dobré zajistit dokumentaci agresivního chování – screenshoty, zprávy, časové záznamy.

Dítěti také velmi pomůže empatické naslouchání. Nejprve přijměte pocity dítěte a dejte mu to najevo („Chápu, že tě to bolelo.“), vyhněte se zlehčování („To nic nebylo.“) a hodnocení („Neměl/a sis to nechat líbit!“). Každodenní emoční podpora je pro dobré zvládnutí situace vemi důležitá.

Situace může být pro dítě i pro rodiče mimořádně bolestivá a náročná. Nebuďte na to sami a vyhledejte pomoc.

Kdy a kde hledat pomoc?

Využijte rychlé podpůrné služby a materiály – většinou se jedná o anonymní online nebo telefonické poradenství. Odkazy najdete na stránce Máte problém?

U dětí s výraznějšími projevy úzkosti, depresivity, sebepoškozováním nebo poruch chování pak bude vhodná dlouhodobější odborná psychologická či psychoterapeutická péče.

Mezi efektivní přístupy patří:

Individuální psychoterapie

• Pomáhá zpracovat emoční zátěž spojené s útokem, pocity studu, viny nebo selhání.
• Podporuje sebevědomí a budování bezpečných vztahů.
• Umožňuje nácvik dovedností zvládání stresu a posílení odolnosti.
• Umožňuje pracovat s impulzivitou a vztahy k druhým – zejména u dětí, které se samy dopouštějí agrese.

Rodinná terapie

• Pomáhá obnovit důvěru v rodinných vztazích a podporuje zdravou komunikaci.
• Rodiče se učí, jak dítě podpořit, nastavovat hranice a reagovat na jeho emoce.

Skupinové programy

• Jsou zvláště vhodné pro dospívající děti, které zažily opakovanou šikanu – umožňují sdílení zkušeností, obnovení důvěry ve vrstevníky a posílení pocitu přijetí.
• Podporují také empatii a prosociální chování.

Specifika při práci s dítětem-agresorem

• Dítě, které se dopouští online agrese, často samo zažívá vnitřní nejistotu, frustraci, tlak okolí nebo je impulzivní či má agresivní sklony.
• Cílem není trest, ale rozvoj odpovědnosti, empatie a jiných způsobů řešení konfliktů.
• Rodiče se mohou obrátit na Středisko výchovné péče, které dokáže pomoci jak dítěti, tak poradit rodičům. 

Psychoterapeutická podpora může zahrnovat:

• reflexi následků chování na druhé i sebe,
• budování zdravého obrazu sebe sama,
• rozvoj seberegulace a komunikačních dovedností.

Kyberšikana je obvykle navázána na školní kolektiv. Proto její řešení vyžaduje spolupráci rodiny, školy a ideálně odborníků, kde jsou jasně rozdělené role:

• škola: zajištění bezpečí, řešení incidentu,
• rodina: každodenní emoční podpora,
• odborník: diagnostika, intervence, vedení procesu změny.
• Vhodné je využít týmy odborníku z více oborů při pedagogicko-psychologických poradnách nebo střediscích výchovné péče.